Stodola

K pořádné venkovské usedlosti patří pořádná stodola. Ta naše pořádná je. Velká, rozlehlá a plná věcí. Skoro ai nevím, o čem začít psát jako první.

Tak snad... stodola uzavírá dvůr. Rozpíná se po celé šířce pozemku a jen ze své levé strany ponechává poměrně úzký průchod do sadu. Její obrovská střecha se pne nad celým pozemkem a v tuto chvíli je zásadní dominantou celého prostoru. Její stáří nedovedu odhadnout, ale nebyl bych překvapený, kdyby mělo tři číslice. Když ji postavili, byla to "dokola průjezdná" stavba. To znamená, že měla dva páry vrat. Přední a zadní na levé i pravé straně. Když do ní sedlák ze dvora vjel s povozem, mohl jí projet, vzadu se otočit a druhým párem vrat vyjet zpět na dvůr. Chytré a praktické.

Když grunt zrekvírovalo místní JZD, velká stodola se jim hodila. Jeden pár vrat zazdili, do pravé části stavby vestavěli stavbu menší a udělali z ní traktorovou dílnu. Někomu by se to mohlo zdát jako rouhání a poničení tradiční stavby. Pro mě osobně byla ale dílna ve stodole to, co mě přesvědčilo celý pozemek koupit. Velkou dílnu jsem si vždycky přál a i když není všechno růžové a sluncem zalité a dílna má plno menších i větších nedostatků, dělá mi neskutečnou radost.

Konec konců mohli jsme dopadnout jako u sousedů, kde JZD použilo stodolu pro skladování hnojení. Agresivní socialistická hnojiva a ignorantský přístup soudruhů zapříčinil, že celá stavba musela být zbourána a zůstalo z ní poue torzo... které je ale využito jako letní kuchyně a místo pro setkávání rodiny i známých. Všechno zlé je k něčemu dobré.

Ale zpět k té naší stodole, která stále stojí. Když jsme pozemek koupili, měli jsme plno nápadů, jak s ní naložit. Dal by se do ní například vestavět celý rodinný dům, jako to udělal například Lukáš Gavlovský. Nakonec jsme se ale rozhodli jít jinou cestou a stodola teď slouží k uložení všech pokladů, které jsme našli v chalupě a dalších místech kolem. Jednu menší část, kterou jsme nazvali muzeem, jsme vyhradili k uložení "starožitností". Jsou to věci, které nemají zásadní historickou hodnotu, ale jsou spjaté s místem, které nám patří a chceme je zachovat.

Stodola má i své mouchy. V prní řadě jí chybí okapy a svod vody. Veškerá dešťovka, která dopadne na její obrovskou střechu tak steče na zem a vsákne se do jejích základů. V případě zadních vrat dokonce vteče do stodoly a proteče jí téměř skrz... vlastně vteče do sklepa. To na jedné straně stodoly vede k podemílání a ve výsledku až praskání jedné stěny. Také vrata už leccos pamatují. Zadní o trochu víc, než přední. Opravu tak masívních částí si dovedu jen s těží představit, ale brzy nás určitě čeká. Doufám, že z toho bude pěkný článek na blog.

Jak jsem zmínil, pod stodolou je i sklep. Krásný, hluboký, dvě místnosti velký. Již zmíněná dešťová voda jej ale pravidelně zaplavuje a pro jakékoliv ukládání ovoce, nebo zeleniny je tak nepoužitelný. Instalace okapů a odvedení vody od stavby je tak jedna z prvních věcí, které bude potřeba udělat. Pivo ze sedmého schodu je ale i tak správně vychlazené.

Jak vidíte, čeká nás na stodole plno práce. Nezmínil jsem rozpadající se štíty, prasklé tašky a spoustu dalších drobností. Držte nám palce a sleduje náš blog. Určitě se dozvíte víc.