Nebudu vám lhát. Moje nová dílna byla zřejmě TEN důvod, proč jsme se rozhodli Chalupu na návsi koupit.
Touha něco vytvářet a opravovat ve mě klíčila mnoho let. Objevila se krátce po té, co jsme se se svojí, tehdy ještě přítelkyní, vrátili z Prahy a od té doby rostla a rostla, až vyrostla v rozložitý strom, směřující mé další kroky a rozhodnutí. Kulminací zřejmě byla moje osobnostní krize kolem 33 roku života, kdy jsem se pustil do studia učebního oboru truhlář. Ale o tom jindy.
Mluvit o mojí dílně jako o "nové" je zřejmě značná nadsázka. Postavená byla zeřjmě někdy v padesátých letech minulého století a to místním JZD. To totiž místní zabavené pozemky a stavby přizpůsobilo k obrazu svému a tak ve vejminku naší chalupy zřídilo kanceláře a polovinu stodoly přebudovali na trakorovou dílnu. Smutný pohled pro bývalé majitele, štěstí a radost pro mě.
Měli jsme asi štěstí, protože ze stodoly našich sousedů udělali jezedáci sklad hnojiv a celý prostor tím zamořili do té míry, že stavbu nakonec museli celou strhnout. Ale zpět k dílně.
Protože to byla dílna pro opravu traktorů, musela být dostatečně prostorná. Traktor není malá věc. V prvé řadě do ní musel stroj pohodlně vjet (velká vrata) a pak v ní bezpečně stát vedle nástrojů, strojů a ponků (spousta místa). Montážní jáma byla samozřejmostí. Výsledkem byl tedy prostor o rozměrech 10,5 krát 7,5 metrů, s výškou 3,8 metru. Pro získání dobrého osvětlení si soudruzi mákli a vybourali do zdí stodoly tři velká okna, která do dílny pouští spoustu denního světla. Prostě ideální prostor pro rozežraného makera, kterým se cítím být.
To bylo ale před více než šedesáti lety, takže si asi dovedete představit, jak zub času na staré zemědělské stavbě zahlodal. Celá stodola postrádá okapy, takže veškerá voda, která steče ze střechy se vsákne do země hnedle vedle základů. Celý prostor dílny je tak krapet vlhčí, než bych si přál. To se podepisuje ne jen na drolící se omítce, ale také na stavu nářadí a materiálů uvnitř. Není to nic dramatického, nic nereziví ani neplesniví. Ale sirky, které necháme delší dobu ležet přestanou škrtat. Okapy bude nutné co nejrychleji vyřešit.
Druhou, se kterou bude potřeba se vypořádat, je absence elektřiny. Soudruzi kdysi přivedli do dílny proud z chalupy a zavedli jej do úžasně vypadající pojistkové skříně, která se nám naštěstí dochovala, ale vedení bylo již dávno odstřižené a elektřinu je potřeba přivádět pomocí prodlužovačky. Což má daleko k ideálnímu stavu.
Ta velká okna už také leccos pamatují a některé tabulky jsou zvláštním způsobem zflikované. Už z důvodu tepelné izolace bude potřeba okna vyměnit. Ještě si nejsem úplně jistý technologí, ale určitě bych rád zachoval onen průmyslový dyzajn malých skleněných tabulek.
Když jsme chalupu převzali, byla dílna naprosto plná harampádí a nepořádku. Frankenstein stál v koutku utisknutý hromadami starého materiálu, nástrojů a krabic a beden s tajemným obsahem. Můj první úkol tedy byl celý prostor vyklidit a uklidit do použitelného stavu. Přiznám se, že mi to trvalo několik dní soustředěné práce a naplnil jsem nejeden poctivý pytel na odpadky. Ty jsem pak rozvážel po okolí a tajně vhazoval do kontejnerů s komunálním odpadem, protože místní Sběrný dvůr mi je odmítal vzít. "Musíte třídit, pane," kladla mi na srdce obsluha. Marně jsem si v hlavě převaloval, jak mám roztřídit olejem nasáklé myší hnízdo a hromady prachu.
Založil jsem také prosperující hromadu šrotu. Ve staré tovární přepravní kleci hned vedle dveří. Nikdy bych nevěřil, kolik se v takové dílně najde nepoužitelných dílů železa. Šrot se nám naštěstí podařilo zdárně naložit a odvézt do výkupu. Děkuju, Petře.
Podařilo se mi také najít spoustu pokladů, jejichž historie sahá až ke druhé světové válce. A některé možná i dál. Střípky těchto nálezů se povalují po našem YouTube kanálu Chalupa na návsi, ale pro pořádek sem uvedu alespoň tato dvě videa:
Kromě toho je ale dílna naprosto perfektní prostor pro chlapskou seberealizaci nenažraného makera, kterým se cítím být. Množství prostoru a příležitostí, které poskytuje, je až zarážející. Každý nedokonalý kout navíc skýtá příležitost pro nový projekt. Tam oprava omítky, támhle nový regál tady oprava oken. A po postavení základního pracovního stolu je dílna dokonalým rejdištěm pro mé víkendové truhlářské projekty. Čas od času do ní zaparkuji svoji chalupářskou Ovečku, abych na ní udělal základní údržbu a samozřejmě v ní često trůní Frankenstein, který má konečně dost místa.
S dílnou mám samozřejmě velké plány. V plánování jsem jednička, jen v provedení trochu pokulhávám. V tuhle chvíli vím, že zásadní budou dva ponky. Jeden na "špinavou" práci s kovem a mechanickými díly a druhý bude truhlářská hoblice na práci čistou. Každý pěkně umístěný pod jedním oknem. Stolní pila, pásová pila a truhlářský soustruh budou blízko hoblice. Zámečnický soustruh, vrtačka a pila na kov poblíž ponku. Do boční stěny dílny, která sousedí s prostorem stodoly, probouráme dveře a využijeme část prostoru na sklad materiálu. To mi umožní vyklidít z dílny další část nepořádku.
Dílna byl ten důvod, proč jsme naši Chalupu na návsi koupili. I když je peřed námi ještě spousta práce, už teď je to místo, kam patří moje srdce. Sledujte naše další dobrodružství.
Žádné komentáře:
Okomentovat